Život s chronickou nemocí, jejíž příčiny nejsou zcela objasněné a jejíž průběh je obtížně předvídatelný, je mimořádně náročný nejen fyzicky, ale i psychicky. Každý nemocný prochází určitými fázemi vyrovnávání se s nemocí – některé z nich mohou trvat velmi dlouho, jiné se mohou vracet ve chvílích krize. Zásadní roli v tomto procesu hraje nejen samotný pacient, ale i jeho okolí a společenský kontext.
Fáze vyrovnávání se s nemocí
1. Snaha nemoc „překonat“ nebo vyléčit
Na začátku většina lidí přistupuje k nemoci jako k problému, který je třeba co nejrychleji vyřešit. Hledají nejlepší odborníky, zkoušejí léčbu, diety, doplňky stravy a doufají, že jejich obtíže brzy odezní. Tento přístup je přirozený, ale může vést k frustraci, pokud léčba nepřináší očekávané výsledky.
2. Hrubé popírání, ignorování, snaha o překonání
Pokud medicína nenabízí jasnou odpověď, mnoho lidí se snaží nemoc jednoduše ignorovat. Pokračují ve svém běžném životě, překračují vlastní limity a snaží se „fungovat jako dřív“. Často si nechtějí připustit, že situace se nezlepší jen vůlí a odhodláním. Přetěžování těla však obvykle vede k horšení zdravotního stavu.
3. Jemné popírání – hledání logických vysvětlení
V této fázi nemocný připouští, že se něco děje, ale hledá racionální a banální vysvětlení. Může si myslet, že jeho obtíže jsou jen dočasné a přejdou samy od sebe. Tato fáze může trvat dlouho a oddaluje přijetí skutečného stavu.
4. Frustrace a hledání odpovědí
Postupem času dochází k určitému vystřízlivění. Nemocný začíná více zkoumat svou situaci, hledá odborné informace, snaží se porozumět svému tělu. Spolu s tím se objevuje frustrace z nepochopení – často naráží na zdravotníky, kteří nemoc bagatelizují, a okolí, které nechápe jeho omezení.
5. Hněv, závist a obhajování svých potíží
Nemocný může cítit zlobu – na sebe, na lékaře, na rodinu, na svět. Cítí nespravedlnost a někdy se srovnává s ostatními, kteří jsou zdraví a mohou žít normální život. V této fázi je častá potřeba obhajovat své potíže – dokazovat okolí i lékařům, že nemoc není jen „v hlavě“.
6. Pochybnosti a depresivní prožívání
Při dlouhodobé nemoci často přichází ztráta sebevědomí. Člověk může začít pochybovat o pravdivosti vlastního prožívání, obviňovat se z toho, že „selhal“. Zároveň se může cítit opuštěný a nepochopený, což zvyšuje riziko depresivních stavů.
7. Smíření a hledání nového způsobu života
Po dlouhém období boje přichází vyčerpání. Nemocný už nemá sílu donekonečna vysvětlovat svou situaci. Postupně hledá způsoby, jak se svými omezeními žít. Bohužel však může dojít i k rezignaci na možnost pomoci a porozumění ze strany okolí, což vede k sociální izolaci.
8. Přestavba hodnot a hledání smyslu
Ne všichni nemocní se do této fáze dostanou, ale ti, kterým se to podaří, často hovoří o hluboké změně vnímání života. Nemoc je přiměla přehodnotit priority, najít nové způsoby naplnění a vnitřní síly.
Sociální kontext: Proč je tak těžké být pochopen?
Chronické onemocnění s nejasnou příčinou je obtížně uchopitelné nejen pro nemocného, ale i pro jeho okolí. Proč?
- Neviditelné obtíže – Pokud člověk nevypadá nemocně, lidé jeho potíže často bagatelizují.
- Kolísavý průběh – Některé dny se nemocný cítí lépe, což může u okolí vyvolat dojem, že si své potíže vymýšlí.
- Skeptický přístup lékařů – Mnoho pacientů se setkává s tím, že jejich nemoc není brána vážně, což podkopává jejich důvěru v zdravotní systém.
- Očekávání společnosti – Lidé jsou vedeni k tomu, že musí být stále produktivní a výkonní, což nemocní často nejsou schopni naplnit.
Jak si usnadnit proces vyrovnávání se?
- Dovolte si procházet jednotlivými fázemi – Není správná nebo špatná cesta. Každý potřebuje jiný čas.
- Najděte podporu – Ať už v rodině, mezi přáteli nebo v komunitách lidí se stejným onemocněním.
- Stanovte si realistická očekávání – Nejde o to „zvítězit nad nemocí“, ale naučit se s ní žít.
- Pracujte s emocemi – Terapie nebo psaní deníku mohou pomoci zpracovat těžké pocity.
- Nebojte se změnit priority – Možná budete muset změnit své cíle a očekávání, ale to neznamená, že váš život ztrácí hodnotu.
Závěr
Vyrovnání se s chronickou nemocí je dlouhý proces plný výzev. Neexistuje univerzální recept, ale klíčové je dát si čas, hledat podporu a nevzdávat se hledání smyslu. I když nemoc přináší omezení, nemusí definovat celou naši existenci.
Pokud Vás zajímá můj osobní příběh, navštivte můj blog www.cestazdeprese.cz , kde píšu o o tom, jak se vyrovnávám s psychickými obtížemi, které přináší život s ME/CFS.
Život s chronickým onemocněním může být náročný, ale nemusíte jím procházet sami. Nabízím psychologickou podporu na míru vaší situaci. Stačí udělat první krok a domluvit si konzultaci. Kontaktovat mě můžete přes email jonczy.psycholog@gmail.com, nebo přes kontaktní formulář.